To, o čem se před volbami v roce 2010 hodně diskutovalo, byly mimo jiné budovy, které byly označeny za obecní majetek, kterého se obec v minulých letech zbavila a které by bylo možné v současné době po přestavbě využít třeba na mateřskou školku. Žádná z těchto budov nebyla však ve skutečnosti nikdy v majetku obce. Ráda bych stručně nastínila jejich historii.
1/ Budova bývalé samoobsluhy v ulici Na Vršku č. 115
Budova samoobsluhy byla postavena spotřebním družstvem Jednota za pomoci brigádníků z obce, kteří zde pracovali v rámci Akce Z a otevřena byla v prosinci 1966. Do té doby se prodávalo v obchodě s pultovým prodejem, který byl v budově č. 17 v dnešní ulici Na Vršku, hned vedle samoobsluhy. Tak jako ve starém obchodě, prodávalo se i v samoobsluze smíšené zboží. Vystřídalo se zde několik prodavaček, většinou z obce. Jednota provozovala prodejnu až do roku 1992, kdy ji v havarijním stavu prodala posledním dvěma prodavačkám a ty zde po rekonstrukci ještě do roku 1995 provozovali obchod smíšeným zbožím. V roce 1995 byla budova obchodu pronajata a v pronájmu zůstala až do r. 1998. Vystřídalo se zde několik různých podnikatelů, ale stále se zde prodávalo. Jako obchod přestala budova fungovat v r. 1998, kdy byla prodána soukromé osobě. V r. 2002 koupil objekt pan Petr Hořejší, majitel ofsetové tiskárny PR Print, s.r.o. a po celkové rekonstrukci budovy sem v r. 2004 přesunul výrobu z budovy bývalé tělocvičny. Tiskárna zde působí doposud.
Budova samoobsluhy nikdy nepatřila obci. Původním majitelem bylo spotřební družstvo Jednota, později má soukromé majitele.
Pro fotografii klikněte sem.
2/ Budova bývalé tělocvičny v ulici Pod vrškem č. 31
Budova, které my, starousedlíci říkáme tělocvična je objekt za kapličkou, v ulici Pod Vrškem, a má č. 31. Bývala to hospodářská budova patřící původně ke statku Tovarových (č. 14), který mělo v užívání místní JZD. Býval to zřejmě teletník a později stodola. V r. 1972 předalo JZD tento objekt do užívání tělovýchovné jednotě Sokol a vedení Sokola požádalo v září roku 1972 MNV o povolení přestavby stodoly na tělocvičnu. Do té doby se cvičilo v sále Kulturního domu (dříve hospoda u Kubašků), kde byly však pro cvičení nevyhovující podmínky.
Žádosti Sokola o přestavbu hospodářské budovy na tělocvičnu bylo vyhověno a v r. 1973 byla postavena nová tělocvična. Ani v nové tělocvičně však nebyly ideální podmínky pro cvičení. Nízký strop nedovoloval provozovat míčové sporty a nedořešené vytápění komplikovalo cvičení v zimních měsících. Přesto byla tato tělocvična využívána a to hlavně dětmi a ženami, které chodily pravidelně jedenkrát týdně cvičit. Byly zde nacvičeny spartakiádní skladby pro spartakiádu v r. 1980 (ženy a rodiče a děti) a pro spartakiádu v r. 1985 (ženy, mladší žákyně a starší žákyně).
Sokol vlastnil v té době také autobus. Autobus sloužil především k dopravě fotbalistů a fanoušků na zápasy do okolních vesnic, byl však využíván také pro jiné akce jako zájezdy na kulturní akce, na pohřby a také na, tehdy oblíbené, zájezdy do NDR apod. Sokol pronajímal autobus také zájemcům z okolnich vesnic. Garáž pro autobus byla přistavena k tělocvičně v roce 1975.
Po roce 1989 byla tělocvična ještě nějakou dobu využívána ke cvičení. V r. 1994 rozhodl výbor Sokola tělocvičnu pronajmout k jiným účelům a tělocvična byla pronajímána až do r. 1998. Tělocvičnu měla v nájmu firma TYPA, která se zabývá výrobou výkresových desek, spirálových bloků, pořadačů apod. V r. 1998 se firma TYPA přestěhovala do budovy bývalé hospody (kulturního domu) v ulici U Rybníčka č. 9 a výbor Sokola se rozhodl tělocvičnu prodat. Ještě v témže roce (1998) ji koupil pan Petr Hořejší, majitel firmy PR Print a provozoval zde až do r. 2004 ofsetovou tiskárnu. V r. 2004 byla výroba tiskárny přestěhována do č. 115, do budovy bývalé samoobsluhy.
O prodeji tělocvičny rozhodl výbor Sokola za vydatné podpory fotbalového klubu a nepomohly ani protesty některých dalších členů Sokola, především žen.
Budova tělocvičny nikdy nepatřila obci. Původním majitelem byl Sokol, nyní soukromý majitel.
Pro fotografii klikněte sem.
3/ Budova bývalého kulturního domu (dříve hospoda U Kubašků) v ulici U Rybníčka č. 9
Původně se hospoda jmenovala U Průšů. Dle poznámky na jedné z dobových fotografií byla hospoda zakoupena paní Annou Průšovou v roce 1895. Hospodu převzala později dcera Průšových, která se provdala a pamětníci vzpomínají již na hospodu U Kubašků. Dcera Kubašků Julie, provdaná Dudková, pracovala v hospodě i po vyvlastnění v r. 1951 a s menší přestávkou zde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1969.
Po vyvlastnění v r. 1951 převzala hospodu Jednota (spotřební družstvo) a hospoda byla přejmenována na Kulturní dům.
U hospody byl také sál s jevištěm a právě tento sál byl po léta centrem veškerého kulturního dění v obci.
Hrávalo se zde divadlo. V letech okupace a krátce po osvobození působil v obci ochotnický spolek. Tradice ochotnického divadla byla krátce obnovena ještě koncem 50. let min.století.
Pořádaly se zde taneční zábavy a plesy. Zábavy se pořádaly k různým příležitostem, např. Josefská, pouťová, posvícenská, Mikulášská apod. Pravidelně se pořádaly i plesy a v oblibě byl především maškarní ples, kterého se zúčastňovalo mnoho masek. Dlouhou tradici mělo v obci též pořádání „staročeských májů“.
Promítalo se zde kino. Kino se promítalo pravidelně 1x, někdy i 2x týdně. Zvláště v 50. letech min. stol. v době, kdy nebyla ještě televize, bylo kino hojně navštěvováno.
Sál sloužil odjakživa také jako tělocvična. Cvičilo se zde začalo již před 2. sv. válkou a přestalo se zde cvičit až v r. 1972, když byla postavena nová tělocvična. Cvičily zde hlavně děti a ženy. Ženy zde nacvičily dokonce i jednu spartakiádní skladbu. Bylo to v roce 1975 a cvičilo se tehdy s kužely na Smetanovu Vltavu.
Kulturní dům prošel od svého vzniku v r. 1951 do r. 1990, kdy byl vrácen v restituci původním majitelům, resp. jejich dědicům, několika rekonstrukcemi. V r. 1961 bylo k sálu přistaveno jedno přísálí, v r. 1963 pak druhé. Obě přísálí sloužila k umístění stolů při tanečních zábavách. Jedno přísálí bylo později přehraženo a vznikla zde uzavřená místnost, která sloužila několik let jako Místní lidová knihovna, později se zde při rekonstrukci budovy MNV pořádaly různé akce jako vítání občánků, vítání prvňáčků, předávání občanských průkazů apod.
Jak bylo již výše popsáno celý objekt Kulturního domu byl vrácen v r. 1990 v restituci a později prodán. Budova je v současné době v majetku firmy TyPa Mailing s.r.o.
Budova hospody, resp. kulturního domu nikdy nepatřila obci. V r. 1990 byla vrácena v restituci.
Pro fotografii klikněte sem.
4/ Mateřská škola (zemědělský útulek) v ulici Na Vršku č. 16
To, čemu se v obci říkalo školka, nebyla školka v pravém slova smyslu, ale zemědělský útulek, založený v padesátých letech min. stol. Jedna učitelka zde pečovala o několik dětí a dalším zaměstnancem útulku byla uklížečka. V útulku se nevařilo. Svačiny si děti nosily z domova, na oběd chodily domů a po obědě se do útulku vracely.
Prostory tohoto dětského útulku sestávaly ze tří místností. Jedna byla herna, druhá sloužila jako jídelna a ve vtřetí místnosti děti po obědě spaly. V útulku se topilo v kamnech na uhlí. Uhlí bylo uskladněno v kůlně na dvoře a uklízečka zatápěla v kamnech a přinášela uhlí. K dalším povinnostem uklízečky patřilo, kromě úklidu, přinášení vody z obecní studny u kulturního domu (dnes ulice U Rybníčka), popř. z domova, neboť voda v objektu nebyla zavedena. Ruce si děti myly v lavorech. Splachovací záchod pro děti byl v budově, ale nesplachoval, protože zde nebyla voda. Musel se tedy splachovat kbelíkem, vodou ze studny. Suchý záchod pro učitelku byl ve dvoře objektu.
Tento útulek fungoval s menšími přestávkami až do r. 1975. Útulek se nacházel sice v domě č. 16 (dnes ulice Na Vršku), avšak zahrada s dřevěnou houpačkou, pískovištěm, několika tříkolkami a koloběžkami patřící k útulku, byla za obecním úřadem (tehdy MNV) v místech dnešního dětského hřiště.
Budova, kde byl zemědělský útulek patřila v minulosti ke statku rodiny Pokorných (dříve Škrábkovi) a původním majitelem byla rodina Hofmanova. Po sametové revoluci v r. 1989 byl tento objekt vrácen v restituci a v r. 1997 prodán novým majitelům. Celý objekt sestával z několika obecních bytů a dětského útulku. V místech, kde byly obecní byty je nyní rodinný dům, v místech bývalého dětského útulku je dnes garáž, patřící k tomuto domu.
Budova, kde býval umístěn zemědělský útulek, nebyla nikdy majetkem obce.
Pro fotografii klikněte sem.
5/ Budova bývalé prádelny v ulici U Rybníčka č. 24
O budově bývalé obecní prádelny se sice před volbami nemluvilo, ale jistě by bylo vhodné zmínit se v této souvislosti i o této budově.
Prádelna byla vybudována na pozemku, který patřil ke statku Hofmanových a sestávala ze dvou místností. Dle pamětníků byla otevřena veřejnosti 29.3.1948 s hudbou a velkou slávou. V 60. letech min.stol. zde byl mandl a v 80. letech min.st. klubovna svazu mládeže (SSM). Po roce 1989 byla budova prádelny vrácena v restituci a prodána soukromému majiteli.
Po přestavbě slouží dnes jako rodinný domek.Ani tato budova nepatřila však nikdy obci.
Pro fotografii klikněte sem.
Jitka Paděrová