Věříte, že sypání posekané trávy, ostříhaných větviček a jiného odpadu ze zahrádky na sousedův pozemek je v pořádku a vy tím vlastně svému bližnímu ještě sloužíte? Ano? Pak čtěte dál.
Nechci a nebudu nikoho jmenovat, ale zážitek, který mi na pondělním (16.4.) zastupitelstvu připravil jeden spoluobčan, mě zarmoutil (a naštěstí bylo vidět, že nejsem sám). Dotyčný totiž sype odpad ze své zahrádky na sousední parcelu. Je to natolik evidentní, že byl dopisem upozorněn, že by měl ten odpad uklidit, a protože se jedná o odpad biologický, příště jeho likvidaci řešit třeba pronájmem „hnědé“ popelnice.
Jsem právník. To nepíšu, abych se pochlubil, ale aby čtenář rozuměl mému myšlenkovému pochodu. Čekal jsem totiž, že dotyčný soused vše zapře a řekne, že odpad není jeho a ať mu to dokážeme a tak dále. Jenže on se přiznal. Otevřeně a všem. Ne proto, aby se mohl omluvit, ale aby nám vysvětil, že sousedův pozemek vlastně hnojí, kultivuje. A že ten pozemek je stejně prázdný a neoplocený.
Bezva argumenty. Jeden z přítomných Předbojanů také ihned vysvětlil, že takhle se půda opravdu nezhodnocuje. Já doplňuju, že prázdný pozemek nikoho neobtěžuje, na rozdíl od pozemku plného odpadu, i když biologického… A chybějící plot? No, chabá výmluva. Každý kousek půdy někomu patří a ten někdo má svoje práva. A taky povinnosti, samozřejmě.
Jedno ze základních pravidel, které dodržuji, je, že moje práva končí tam, kde začínají práva toho druhého. Jsou na světě země, kde na vás namíří zbraň a leckdy i vystřelí „jen“ proto, že na cizí majetek vstoupíte, natož abyste tam po sobě ještě něco nechali.
-sob-
P.S. Pak jsem byl ještě obviněn téměř z hyenismu, neboť dotyčný je nemocen Smutné, ale jeho to v mých očích nikterak neomlouvá. Může totiž někoho požádat o pomoc. A pozitivní na tom celém je, že přímo v zasedací místnosti se skoro okamžitě jeden soused nabídl. Dobrý člověk tedy žije. Aspoň že tak.